Tato technika se řadí svým původem mezi orientální léčebné procedury. Její původ jde až ke kořenům starověké Persie. Staří Peršané tímto způsobem vyháněli zlé duchy, jinými slovy chránili se před špatnou myslí. Jejich pojetí náboženství jim umožňovalo vnímat optimismus jako dobrého ducha. V našich zeměpisných šířkách se říká: „Ve zdravém těle,, zdravý duch.“Peršané to vnímali podobně. Už tenkrát hledali způsob, jak zklidnit svoji mysl a ulevit si od „těžké“ hlavy. Řešíme podobné věci jen v o něco uspěchanější době.
Ušní svíce je uprostřed dutá, nemá na rozdíl od klasické svíce knot a její vnitřní část je z přírodní tkaniny. Na vrchu je tenká vrstva včelího vosku.
Klient si při terapii lehne na bok, svíce se mu přiloží nehořící stranou k uchu a pomalým šroubovitým pohybem se pak vloží kolmo do ucha. Po celou dobu terapie je svíce u ucha přidržována. Na principu komínového efektu se pak z ucha do svíce vytahují usazeniny a ucho se čistí. Svíce se nechá dohořet přibližně do 2/3 – to trvá přibližně 10 minut pro každé ucho. Poté se okraje zvukovodu opatrně vyčistí a namasírují. Během terapie je slyšet zvuk, který připomíná praskání ohně v krbu.
Kdy je vhodné použít ušní svíci:
- nemoci dutin, dýchacích cest a uší
- pocit tlaku v uších, pískání, hučení v uších
- psychická přepracovanost, nespavost, stres, deprese
- bolesti v krku, prevence proti nachlazení
- pročištění dutin, uší
- pro zvýšení imunity
Kdy není možné ušní svící použít:
- u dětí do 6 let věku
- při alergii na některou z použitých látek
- akutní zánět středního ucha
- perforace ušního bubínku
- zvýšená teplota